V časných ranních hodinách 12. prosince 1877 už hosty „soirée“ v Královské opeře nedokázalo nic zastavit. Přestože císařský dekret zakazoval v těchto noblesních prostorách tanec, Vídeňané dali průchod svému temperamentu, odsunuli stranou polstrované židle a vlády se ujal zapovězený rytmus valčíku. Noviny pak oslavily tuto taneční vzpouru pochvalou nezkrotné „vídeňské krve“.
Teplý kouř z pánských doutníků a provokativní štiplavost hřebíčku se ve vzduchu mísí s vanilkově hebkou stopou nedojedených zákusků, s vůní naleštěného dřeva a elegancí kosatcového pudru. Temné pryskyřičné tóny zrcadlí onu nezapomenutelnou noc, v níž nad autoritou zvítězila vášeň.
