V hluboké tmě, mezi toulajícími se myšlenkami přerůstajícími ve zlověstná monstra hledáme světlo, jež přízraky nespavosti promění v neškodná stvoření. Buio je naděje v temnotě, po níž přijde úsvit.
Vůně se otevírá mystickými kouřovými tóny kadidla, které se prolínají;pudrově prašnými závany mrkvového semínka a jalovcového oleje, jako kdyby se rozevřely stránky knihy ukrývající staleté příběhy. V srdci parfému se mísí temná vonokvětka s pivoňkou, pelargónií a magnólií v pryskyřičnatém objetí labdana a hřejivé ambry. To vše je ukotveno zemitou a dřevitou vůní vetiveru, pačuli, cedru, pižma a kůže. Každá ingredience je zde vážena stejně pečlivě jako slova sdělující to nejdůležitější o vašem životě, o vaší cestě.
Při vytváření této vůně se Meo Fusciuni inspiroval četbou knih o šintoismu a poslechem alb Empty od Nilse Frahma a Ende Neu od Einstürzende Neubauten.
